Zelená vlna

Radiokomunikační technika používaná armádou, bezpečnostními a zpravodajskými složkami na území Československa v letech 1939-1989

Speciální radiové spojení (SRS) v hloubkovém průzkumu

Spojení zpravodajských skupin hloubkového průzkumu (SHPz) a vůbec jednotek vysazených v týlu nepřítele byla v rámci strategických úvah GŠ ČSLA věnována vždy mimořádná pozornost. Jak by také ne, převážně vynikající bojové výsledky výsadkových vojsk v ozbrojených konfliktech z minulosti nemohly zůstat bez povšimnutí a zasazení nečekaného úderu nepříteli na základě informací získaných průzkumem je touhou každého velitele.

Protože hovoříme o skupinách hloubkového průzkumu u kterých se předpokládalo vysazení ve vzdálenosti až 800 km od linie dotyku s nepřítelem, byla vzhledem k požadovanému dosahu jediná možnost použití KV radiostanic. Výměna informací tedy měla probíhat v pásmu KV na různých přijímacích a vysílacích kmitočtech a v různých časech podle plánu spojení, který byl zpracováván pro každou skupinu a každé nové vysazení. Spojení bylo organizováno na tzv. radiovém směru, což znamená spojení mezi dvěma předem určenými stanicemi. Stanice, která komunikovala se SHPz byla nazývána RUZU (radiový uzel zvláštního určení) a mohlo ho tvořit většinou pevné středisko některé z radiotechnických brigád podřízených Zpravodajské správě, nebo předsunuté polní stanoviště.

Od ostatního radiového spojení ČSLA se SRS odlišovalo tím že stanice SHPz pracovaly v ilegálních podmínkách, používaly speciální radiovou techniku, speciální formy organizace spojení a provozního řádu. Spojovací technika byla pro tyto účely rozdělena do tří skupin

1.      Zařízení radiového uzlu zvláštního určení - (KV,VKV, linková).
2.      Rádiové stanice SHPz pro spojení s RUZU (KV).
3.      Radiové prostředky pro vnitřní a součinnostní spojení SHPz (VKV).

Spojení mezi zpravodajským střediskem velení pro příslušný výsadek a RUZU bylo realizováno vždy prostřednictvím více spojovacích tras například kombinací VKV směrových spojů, telefonních a dálnopisných linek, nebo KV spojení.

SRS zabezpečovalo dvě základní funkce a to sice velení vysazeným skupinám a předávání zpravodajských a ostatních hlášení od skupin řídícím orgánům na velitelském stanovišti příslušného velitelského stupně.

K operativnímu řízení SHPz byl vypracován „Radiový systém velení“ který sestával z jednostraných relací (JR) pro průběžné řízení skupiny a kontrolních výzev (KV) určených k operativnímu řízení při změně bojové situace, nebo bojového úkolu.

Pro příjem informací od skupiny byl zpracován „Radiový systém hlášení“, který sestával z oboustranných relací (OR) ve kterých byla předávána hlášení o plnění bojových úkolů v předem určených časech. OR byly pro obě strany povinné a jejich provedení bylo současně kontrolou spojení a prověrkou akceschopnosti SHPz v případě, že skupina nemá pro velení žádnou zprávu. Dozorčí spojení (DS) bylo rozhodující formou radiového systému hlášení. Spočívalo v nepřetržitém odposlechu dozorčí frekvence, která byla shodná pro několik SHPz. Využívalo se k přímému předávání zpráv 1. pořadí a k vysílání žádosti o navázání spojení (na jiném předem stanoveném kmitočtu) s následným předáním zpráv 2. pořadí. Havarijní spojení (HS) bylo do systému hlášení zařazeno jako nouzový způsob navázání spojení mezi SHPz a RUZU po ztrátě, nebo zničení plánu radiového spojení.

Zpracováno podle Sborníku Zpravodajské správy GŠ ČSLA číslo 37/72

 

Kontaktní e-mail:

signal@zelenavlna.com

 

 

Znak Československé samostatné obrněné brigády (ČSOB)